MRTVÍ MLUVÍ.

Dobojován boj. Žnec krvavý

odložil kosu. Křížek u hlavy

v travnatých rovech tiše dřímají

tisíce těch, kteří se nevracejí.

Březové háje nad nimi šoumají,

a naše vzpomínky k nim spějí.

Tři sta let ruce v okovech

sen o svobodě snily.

Tři sta let v porobě se hryzl Čech,

abyste Vy ho vykoupili.

Ó, synáčkové, bratři, Vy tam v dálavách

nezapomenutelni nám spíte,

a vlast Vám ozývá se v snách

osvobozenou písní. Vaše sny jsou jasné,

blaničtí rekové, nad nimiž svět žasne!

Co nejvyšší a nejsvětější od věků

je dáno v srdce člověku,

to zavedlo Vás za vítězstvím v dál:

láska k rodu, k domovině, svatý ideál.

A nad hlavami jako plamen vlál

Vám bělorudý prapor pod bouřnými mraky,

patříce naň zhasly Vaše zraky.

Věřiti v právo boje

a vyhrát jej, v tom štěstí máte svoje.

Vám sláva zbyla pro budoucí věky jako pohádka

a nám tu, pro něž umřeli jste, věčná památka.

Vesničky není kolem kol,

kde by pro někoho z Vás srdce nejímal bol:

Hospodář syna želí, měl ho jediného,

matička ovzdychává hocha svého,

a milenka věneček z polního kvítí

věsí na svatý obrázek

za toho, jenž pro ni přestal žíti.

Vzpomínky naše, věčný závazek,

tam k Vám jdou nad neznámé rovy,

že pamatujem, ať Vám poví.

V žulu a v mramor Vaše jména ryjem,

pomníky budujem,

lipové věnce Vám vijem

a mramor vavříny lemujem.

Z mrtvé ruky Vaší my živí přejímáme prapor Váš,

jak vedl Vás, i nám se k štěstí rozvlaje.

Praporu Vašemu my věrnou dáme stráž,

v tom Vaše pravá pocta je.

Smrt Vaše jako pečeť na pergamenu:

Věříme v ctnost občanskou, v povinnost k sobě,

v nejpohnutější době

k bratrské lásce jako k pramenu

nového života jdem.

Jsme svobodný národ a jím zůstanem.

Vyplejem plevel, jenž tak bujně vzrost,

rozšlapem housenky,

zas musí u nás ceny nabýt ctnost,

nejen na papíře v denní půtku,

ale v činech, v pravdě, v skutku,

a lidé poctivé myšlenky.

U památky Vaší, hrdinové,

slibujem, že chceme žití lepší, nové,

Havlíčkovo češství, Riegrovu čistotu

a tak nový základ dáti zkaženému životu.

Za ideál jste padli, jak Vás vedl cit,

my za ideál zase chceme žít

v práci, v šetrném, nesobeckém úsilí,

z prachu nízkosti se vznést

a hodnotou zas učiniti čest.

Kde krvaví ženci kosili,

tam vonný kvítek zkvétej spanilý,

buď konec mravní bídy, konec buď!

Dobrý dobrého hledej,

k němu se druž

a dobru služ,

lakotným na pospasy vlast svou nedej!

Chtíč odlože, člověka v sobě každý vzbuď!

Cizincům nevěř, vůči zradám bdělý,

co všecky sdružuje, to hledej, ne co dělí,

řekneš-li strana, buď to národ celý!

Nad padlých Husitů hroby

povstaňte, Husité nové doby,

ke kráse života, k jednotě, k české věrnosti,

k čestných poctivců hrdosti!

Prapor Váš čela nám ovíjej

a dobrý duch národa nám k tomu zdaru dej!