MRTVÍ PTÁCI

Růžence mrtvých ptáků zdobí

výkladce zvěřinářství,

a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique

s karakem sedícím ještě spolehlivěj’

nežli kreolský katechismus,

říkají na nich ranní otčenáš.

Na mramorových deskách před krámy však

mrtvolky de grand luxe.

(Myslím, myslím na krásné katafalky

zesnulých králů,

tasené rapíry kolkolem brání obřadně

slzám, by tekly.)

Hledí si jich důstojně bělostný zřízenec

vznešených jakýchsi pompes funèbres,

a firmě oné svěříme jednou rádi

péči o duši svou,

neboť mrtví dekorativní jsou ovšem po pravici.

A jak tu leží, naznak, ve slávě bobkových lístků,

a v zobáčku, který nic jiného nyní už neumí,

rudou z voskovaného organtýnu svírají sedmikrásu,

zatím co nad citronový val kupecké sluníčko stoupá

(myslím, myslím na žence spící o polednách,

s šátkem na tváři,

a štvavý karafiát na nalitých živůtcích děvčat),

koho by tu napadlo, ptáček že z příčiny jiné

očka svá možná zamknul, nežli že chtěl!?

Růžence mrtvých ptáků zdobí

výkladce zvěřinářství,

a na dlažbu pizzicato, pizzicato, ano,

to je jejich krev.

Tamtéž, tamtéž bobkový list se temní,

horkých pásem pomyslné metrum

shání v kupu rozuteklou vřavu

záludné ulice Vignon,

a v pozorných očích kuchařčiných

žhne ostrov Martinique.

Růžence mrtvých ptáků zdobí

výkladce zvěřinářství,

prosebně ohnuté nožky chlácholí, ó, chlácholí

nemožné naděje,

zatím co křídla, broky těžce splihlá,

už nic.

Skrčené pahýly mrtvolek de grand luxe však

střeží se, střeží čehosi úkladného

(neboť mrtví jsou podezíraví),

kterak to chápat uprostřed takové selanky,

a proč se bránit, jsouce onamo!?

Růžence mrtvých ptáků zdobí

výkladce zvěřinářství,

na bílých plotnách mrtví jsou stejně věcní

jak zesnulí králové na krásných katafalcích

uprostřed čadivých voskovic,

kolem nichž tasené rapíry obřadně brání

slzám, by tekly.

Růžence mrtvých ptáků zdobí

výkladce zvěřinářství,

a čokoládové kuchařky z ostrova Martinique

říkají na nich otčenáš,

uzounké ručky v chevreau rukavičkách,

aniž je dojaly zobáčky držící sedmikrásu,

lehtají hrudi úhledných ptáků, z nichž někteří

zdvořile se smějí.

Ale smíšek nesmíšek peče se jednostejně

na ohni révovém, jenž dává dobrou chut.

Rožeň se točí,

a skrčené pahýly podezíravých mrtvých

brání se na všechny strany.

(Čemu však, čemu i teď ještě?)

Někteří lidé druhdy si také vzpomenou,

věci tyto možná že lítaly,

kupec však, bodrý, jemuž jsou požehnáním,

ze všech lidí nejméně vzpomíná, nejméně,

že tyto věci

lítaly včera ještě.