MRTVO V DUŠI.

Kraj utichl... A smutno je mi.

Den přešel a jde večer nudný.

Zda mezi oblaky a zemí

jsou ještě krásy plné studny?

Na údech tíha, mrtvo v duši.

Nic nehne se. A sny mé, ptáci,

na stěny srdce nezabuší,

ni touhy vášnivé, mí draci.

Včerejší píseň zmírá v dáli

a zítřejší se nezrodila.

Zavřené oči marně by se ptaly,

zda země by je nasytila.

A nitro jediné je spáleniště,

pro vidoucího zkazka rmutná

o tom, jak klame žití závodiště,

kde vítězství jak ztráta chutná.

Na spáleništi snů přec skrytá

jakási jiskra zápal chystá.

Svět celý jednou jiskrou chytá.

Proč nechytla by duše čistá?