Mrtvoly.

S bílým zima příkrovem

k mrtvé zemi pílí,

a já v duchu domovem

v té se toulám chvíli.

Smutné žalmy větrů sbor

u mrtvoly zpívá,

jako u nás pokraj hor

po vesnicích bývá.

Země, ty se probudíš

s květy v klíně záhy!

Ne však ten, kdo nesen již

přes domovské prahy.

Přes takový rodný práh –

ó té kruté zvěsti!

neseno je na horách

též mé dětské štěstí! –