MRTVÝ MISTR

Vlast ho řadí mezi

nejlepší své syny,

uměl mluvit k srdcím

jako nikdo jiný.

Co se hlavě snilo

a co v duši vřelo,

všady, kde zní česká

řeč, se rozletělo.

Živěji než silou

písmene a slova

pod nadšenou rukou

ožívaly znova

starobylé zvěsti,

předků slavné činy,

vroucí písně lidu,

krásy domoviny. – – –

Těm však, kteří dbají

pouze o svou práci,

důležité jiné

vlastnosti se ztrácí.

Napravit nic nechci –

jděte mi s tím k ďasu!

marno je se stavět

proti duchu času.

Vzdělaní pánové

zřeli k tomu hlavně,

zdali koňský ocas

nakreslen je správně.

V síni u knihkupce

mistrova tlí díla,

dešťová jen voda

časem prach z nich smyla.

Na to všechno jsme i

zapomněli skorem,

když ho jmenovali

k stáru inspektorem.

Z této přízně těšil

se půl roku stěží.

Dnes již starý mistr

v černém hrobě leží.

Včas málo co přijde,

tak to chodí v světě,

že je chládek v zimě

a teploučko v létě.

Nepadněte proto

do nálady smutné!

Vždyť to, co se děje,

je konečně nutné.