Mrtvým. (I.)

Vy, kteří jdete v noc a zapomnění,

ať neradi, ať klidně heroicky,

ó rcete aspoň, poslední krok lidský,

za kterým ticho v číši tmy se pění,

je krutým tak jak těžký zápas denní,

ať o chléb, o mír boj zde athletický,

či klidně zrak lze zavřít apaticky,

a nechat doznít bouřné kolem vření?

Jak asi duši v slední chvíli bývá,

v tom bodu, kde se v netvárné nic splývá,

v tom sklonu vlny, kde loď v hloub se řítí?

Co naposled tu v nitru lká a zpívá,

co v posled rouhá se tam, co tam svítí,

co v posled lepší jest – Smrt nebo Žití?