Mrtvým. (II.)

Vy mlčíte a s hádankou tou v oku,

jež hledí v dálku zkalené a sklenné,

v stín vcházíte, který se nad vším klene,

nic, blabuň splýváte ve valném toku.

A všecka strázeň dlouhých, bědných roků,

a všecky touhy sotva vyslovené,

a všecky snahy a sny rozvášněné

v ráz mlknou, v žití nedopěnou sloku

se oko vaše kalné dívá v dálku,

a němá sfinx vám hádanku zas dává,

jež stará jak svět, každý jejíž dědic.

Zpět od vás jdem v tu všech proti všem válku,

nic lepší a nic horší, co nám stkává

týž rubáš Smrt u Věčna stavu sedíc.