MRTVÝM NA PĚRE LACHAISE.

Mír nekonečný – Daleko je život,

i stromy smutně mlčí v snění – –

„Vy k slunci chtěli, zatíženi zemí,

a zem Vám dala rozhřešení.

V křik revolucí rodily se děti,

když Vy Jste choří odcházeli,

šel s Vámi chudák hladový a bledý

i vzdorný republikán smělý.

Je jasno v duších? Smířeni Jste všichni?

Či smrt Vám vzala odpuštění,

a není návrat ve znamení řeči?“

A Musset sténá: „Není – není –“

A Ledru Rollin stejně jako Racine

a Mars i Heloïsa sní tu – –

A Paříž dole absintem se spíjí,

a zná jen Adu, Carmencitu –