Mrtvým.

Své svaté mrtvé každý z nás tu máme,

ve srdcí hloubi v tichu věků leží

náš hřbitov, věčná citů stráž jej střeží

a na rysy nás pamatuje známé.

Vždy o samotě hroby otvíráme

a hledáme ty drahé tváře... svěží,

jak živé znovu zdají se, a stěží

pak nad nimi zas víko zavíráme.

Je smutná cypříš – upomínka – stíní.

A díme tak: My zemřeme... zda taky

žít budem zas pak v srdcích jako jiní?

Sám dnes, k vám, mrtví, vzpírám duše zraky...

Můj duch vždy s vámi tajemně se ztiší,

tím hloubným klidem jsem vám, mrtví, bližší.