Mrtvými lesy

Mrtvými bloudím lesy,

nevím, je noc či den,

všechno tak šedé, němé –

kam jsem to zbloudil jen?

Mrtvými bloudím lesy,

bludištěm šedých skal –

och, vím, již mnohý chodec

svou pouť v nich ztroskotal.

Och, vím, již mnohý chodec,

jenž těmi lesy šel,

neslyšen pomoc volal,

neslyšen v lesích mřel...

To mrtvé, němé ticho!

Ten děs těch šedých skal!..

Což nikdy nikdo tady

se s nikým nesetkal?

Naslouchám... Znovu volám...

Nikdo se neozval?..

Neslyšen výkřik duše

se vrací ode skal.

Neslyšen výkřik duše

se vrací, zmírá kdes...

A zas jen mrtvé ticho

a mrtvých lesů děs...

Mrtvými bloudím lesy

tak sám, tak sám, tak sám –

a v mrtvých lesích hynu

a zvolna umírám...