Mru bez tebe...

Červánkem večer ozářen

ve chladné jeseni,

kýs oddech tajemný

vlá v chvějném toužení

mrazivou vichřicí.

V dálavu dívka bledá zří

ve chvějném toužení,

kde zapad její ideál

ve chladné jeseni –

sen mládí zářící...

Oblohou vzplálo tisíc hvězd

ve chladné jeseni

a v duši dívky vzpomínek

ve chvějném toužení

se snivý oblak snes'.

Dojemnou písní šumí vzduch

ve chvějném toužení,

jeť elegií každý list,

jenž v chladné jeseni

uvadlý k zemi kles'...

A v oku dívky modravém

i v chladné jeseni

tkví stejný smutek jímavý,

kdy v chvějném toužení

zrak její v azur pad...

Ó lásko, která umíráš

ve chvějném toužení,

jak mládí bolná vzpomínka

ve chladné jeseni – –

mru bez tebe – tak mlád!...