Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,

Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,

že chceme poznat záhady tvé zvůle;

proč nechceš zjeviti je aspoň z půle,

vždyť matkou-li nám jsi, jsme tvými syny?

Jdem k předu od hodiny do hodiny,

leč naše poznání se rovna nule,

jsme na kříž přibiti tvé vzdorné vůle

a umíráme z tvé, ne z vlastní viny!

Z ran tisícerých krvácíme věčně

a věčné trní máme kolem hlavy;

proč trvat má ta bolest nekonečně?

My jdem a nové přicházejí davy

a koří se ti zkroušeně a vděčně,

až znova otrocké jim srazíš hlavy.