MSTY.

By Arnošt Ráž

Marno je šílit. Stalo se,

co musilo se stát’.

Hranice, které stavěl jsem,

musily rudě vzplát’.

Pro koho jsem je nakupil,

pro toho nevzplanuly,

a koho měly zasypat’,

v troskách svých nezasuly.

Dívám se tupě v plameny –

dým po zemi se valí,

a odlesk mstivých požárů

mou duši štve a pálí. –