MSTY.
By Arnošt Ráž
Marno je šílit. Stalo se,
co musilo se stát’.
Hranice, které stavěl jsem,
musily rudě vzplát’.
Pro koho jsem je nakupil,
pro toho nevzplanuly,
a koho měly zasypat’,
v troskách svých nezasuly.
Dívám se tupě v plameny –
dým po zemi se valí,
a odlesk mstivých požárů
mou duši štve a pálí. –