Mučednictví.

Ó mučednictví, květe zkrvavělý,

velikou, svatou láskou pěstovaný,

slzavým mořem bolu zalévaný,

ať trůn tě zrodil, nebo žalář stmělý!

Z bran palácových, z mnicha nuzné cely,

s hlav kmetů šedých, s vlasů děcka, panny...

nebeské zory leskem obetkaný

mně z věků šera září zjev tvůj skvělý.

Ó vítej, vítej v červánkovém lemu,

nad drahokamy všechněch diademů

vzácnější květe! – dítě trýzně, bolu...

Žezla i trůny v hrsť se prachu zboří,

leč tebe rány věků neumoří –

ni žárem pouští, ani ledem pólů!