MUCIUS SCAEVOLA.

Vkrad’ Mucius se k stanu Porsennovu,

by dýkou zbaven Řím byl nepřítele;

ne krále však, jen sluhu proklál cele,

a lapen jsa stál klidně jako z kovu.

„Již nevrátíš se do rodného krovu,

smrt žádá smrt,“ dí král, mrak na svém čele...

„„To napřed věděl jsem a nemám žele,

ba, živ jsa, pro vlast učinil bych znovu!

Mníš, že mám z tebe strach?““ a pravou ruku

v ráz obětných klad’ směle do plamenů:

„„Viz, dbám-li ohňů, seker tvých a luků?““

A zdiven král: „Jsi volným, nechci plenu;

kdo za vlast mohou takou nésti muku,

těch srdce pomsty šípem neproženu.“

Kéž Muciové vstanou z našich vnuků!