Mudrc a rek.

Ostrookem světa tajemství ve tichu zpytovati,

Čarodějný tanec kul jak zasvěcenec přehlídati,

V přírozenstva nejskrytější záhyby se duchem loudit,

V bludných stezkách veškerosti přece nikdy nezabloudit,

Na paloucích v modrojasnu ohněm zkvětlých ducha pásti,

Domýšlení svá na hrdé vynálezy směle klásti,

Nadvětrné byty světlé duch jak čistý obývati,

Štít a jmeno mudrce si snažně v potu dobývati,

Jaký blahý srdce cit

Musí za odplatu být

Tomu, jenž se k podniknutí

Nesnadností těchto nutí!

Kdo však vlasti, když ho volá, s tělem, s krví hbitě slouží,

Po bitvě jen s nepřátely vroucně v smělém srdci touží,

Koho hrůzy černá křídla, ani mečů ostrých bleskot,

Diví hřebci nepostraší, ani hromů řvoucích třeskot,

Komu radost v srdce leje hlučné polních trubic znění,

Komu tváře barví hbitě hřmotných bubnů rachocení,

Co bázlivci blednoucímu do žil chladný mráz jen leje,

Tomu směle v očí hledí, na to hrdě jen se směje,

Ba i krutou smrt jenž s věnci z krvavého boje kyne,

Nevěstu jak roztomilou vroucně k prsoum svým přivine, –

Jaký blahý srdce cit

Musí za odplatu být

Tomu, jenž se k podniknutí

Nesnadností těchto nutí!