MUDŘEC

Zkoumal světlo, vzduch a vláhu,

dokopal se na kořání,

poznal, čeho třeba všude

k zrodu, růstu, uzrávání.

Za dialektikou dějin

kráčel po stopách všech věků,

z perspektivy avionu

viděl vývoj od pravěku.

Poznal bludy lidských mozků

prokousávajících se tu,

poznal nouzi lidských srdcí,

když jsou v nejkrásnějším květu.

Laskavými zraky hladil

slzavý ten údol zdejší,

miloval a nenáviděl

pro úkoly nejkrásnější.

Mudřec byl. A přece blázen.

Mluvil, konal jen, več věřil.

To, co žil, a to, co bylo,

tím, co mělo by být, měřil.

Narodil se příliš brzy

v chladné zemi, temné psotě.

Za smutného živoření

umřel touhou po životě.