MUEZZIN

Pěl s minaretu muezzin

do záře jitra, v noci stín.

Den po dni zpíval nad městem,

roztáhnuv ruce, vroucím rtem:

Allah il Allah – Bůh je Bůh –

tou věčnou pravdou plnil sluch.

A dole v městě věřící

čel tkli se, padlí na líci.

Pak přišel nové doby mor,

a lhostejným byl věrců sbor.

Když s výše zpíval muezzin,

chlad dole byl, ať zář či stín.

Přihnal se divé války shon,

a město zpustlo v Babylon.

Dál s výše zpíval muezzin

„Allah il Allah“ – v zář i stín.

A nových lidí přišel dav,

ti čekali zas na pozdrav.

„Allah il Allah!“ v zář i stín

pěl s minaretu muezzin.