Můj andělíček.

By Antonín Koukl

Každý má své drahé potěšení –

děvče boubelaté,

s květem v tváři, s vlasem přebohatým –

k tomu srdce vzňaté.

Každý svoji drahou milostenku

do nebe vynáší,

i kdyby snad shaslé oko měla –

třeba krásou straší.

Ale mne si Amor zamiloval,

zvláště podaroval –

měli byste mé milenky vidět

oheň v oku, tváře oval.

Má milenka vždycky čtveračiva,

nespatřím ji smutnu,

pravý anděl – jen že místo křídel

na zádech má putnu.