Můj bezejmenný smutku,

Můj bezejmenný smutku,

kde jen tě pochovám?

Zavru tě v čtyři stěny,

na pospas větru dám?

Či moudrost, hrobu bližší,

má duše vytěží,

až srdce mé se ztiší

pod tvojí přítěží?

Však dnes, dnes těžký jsi mi

jak příkrov z olova.

Pryč s očí, z mysli jdi mi,

i s výčitkami svými,

ať les tě pochová!