MŮJ BOŽE.

MŮJ Bože, jak jsi neznám stále,

jen jako z mhavé pověsti,

a člověk věky neskonalé

Tě volá ve své bolesti.

Ty k hlasu jeho jsi tak němý,

ať klne, neb Tě velebí,

a neviděna širou zemí

Tě hledá hvězdném na nebi.

Já s miliony žalných duší

též marně hledím nahoru;

jen srdce mé Tě v sobě tuší,

a to je plné rozporů.

Dnes doufá, zítra naděj šlape,

dnes věří, zítra bezděky

jak oslepené ve tmách tápe, –

Ty’s v něm, – a přec tak daleký!