MŮJ BOŽE, JAKÝ SMUTEK MÁM!

By Jan z Wojkowicz

Můj bože, jaký smutek mám!

Vše kol už spí, jen já bdím sám.

Tak opuštěný proti tmám,

tak nikým, nikým nechápán,

si přemítám:

Co bylo, co jsem dotud žil?

Jen samé v děsu napjetí,

a málo jen tak klidných chvil –

jen samé paží rozpjetí

a málo, málo objetí –

vždy tolik, tolik vzdálený

všech snů mých cíl.

A teď, můj bože, nemocen,

a nikým, nikým nechápán,

všechny své sny ty tam, ty tam

tak ubohý, tak sám a sám

naproti noci němým tmám,

konečným Bytí záhadám –

Můj bože, jaký smutek mám!