Můj Bože, jaký úžasný den!

Můj Bože, jaký úžasný den!

Tisícerými dojmy

na tisíc dílů rozpolcen

a zase zcelen,

poznáním stmelen

vrací se duch

k usínajícímu tělu.

Jaký to čarovný kruh!

Křidou ho píši do vzduchu...

Pojďte sem všichni,

kteří ve vzruchu

hledáte života příčinu,

v mocném účinu

žalu a radosti

cítíte, jak vámi proniká

krví až do kostí.

Je v nás i kolem nás Bůh?

Byl to dnes On,

který se mnou práce se chopil

a včera posměch Si stropil?

Byl to dnes On, který za rohem

v pohledu dítěte srdce mi podal,

On zas, jenž dnes mne zklamáním zbodal? –

Jak mluvit o Bohu před Bohem?

Včera dal sílu necítit, nevidět

hrůz a běd –

a dnes na dostřel

je přede mnou rozprostřel

a hnal mne zpět.

A to všechno On, všemohoucí?

A já člověk vidoucí, nemohoucí,

kterého trn pouhý zraní,

hračkou jsem jen v Jeho dlani?

Jak bloudím,

jak bídně soudím!

Všechny ty klamy a zmatky

a nedostatky,

ten na poplach bijící zvon

jsem já sám – ne On!