MŮJ BOŽE!.

Můj Bože, což jsem pro klid hrobů zralý?

Tak často ptám se raněn v duše střed.

Což moje keře všecky oprchaly

a pro Naděj tam nezbyla snět?

Co chtěl jsem, doufal, všecko je tak v dáli?

A kolem faleš, lhostejnost a led?

Kdo vyšli se mnou, dnes by se mi smáli?

– Můj Bože!

Proč jen se písní sloky dále valí

jak vlny moře, písku bezpočet?

Proč staré rány dále v srdci pálí?

Proč zbyl jsem žebrák v cestě chor a bled,

že v otázku se výčitkou chví ret:

Můj Bože?