Můj chrám.

Má ňadra jako kostýlek,

a oltářem v něm srdce mé,

tam láska moje přesvatá

své nejzbožnější slouží mše.

A noci moře plamenné

to oko tvé, tvůj žhoucí zrak

co věčná lampa hoří tam

a rozhání všech tesknot mrak.

A tam se modlit chodívám

za všechny věrné dušičky,

co v lásce věrně skonali –

a zžehám za ně svíčičky.

A někdy jako z nebes žalm

mých citů rozhoupá se zvon;

ach! či to k svatbě vyzvání,

či je to umíráčka ston...?