Můj dědoušek.

Vzala si mladého

sousedů Bětka, –

já nechci žádného,

než toho dědka.

Já budu u něho,

on bude při mně,

já zlatý strnádek,

on bodlák v zimě.

Ta Bětka sousedů

bude jen chovat,

já budu stříbrná

zrnečka klovat.

Mladý tu hubičku

sotva že vrátí,

starý se za jednu

rok bude smáti.

Jako ta růžička,

jako ten šípek,

bude-li hubovat,

vezmu mu típek.

Kéž by mně vydržel

až na posledek

dědoušek, běloušek,

můj zlatý dědek!