Můj domov.

Na polích plno je kamení –

kamení a tvrdé hrudy,

pro černý chléb se pot pramení

a člověk je věčně chudý.

Odvál mne ostrý vír v širý svět,

a přivál za dvacet roků,

na skráni vypučel bílý květ

a oheň vyhasl v oku.

Byl podzim. Domov můj opuštěn,

v ráz teplo ze srdce mizí.

Já zdál se být jako v poli peň,

tak osamělý a cizí...