MŮJ DŮM JE OPUŠTĚN.

Můj dům jest opuštěn,

nikdo neruší jeho netečného klidu,

jen chrapot mých snů.

Zaprášené květy smuteční

mdle rostou v rozpuklých stěnách

a šeptají své písně ošumělé.

Okna jeho jsou z šedého skla,

zamženého chudou rosou podzimů,

a nepropouštějí paprsků slunce ni hvězd.

Střechy sbity jsou z prken rakví zpráchnivělých,

a podlaha duní a chvěje se

bojácně a potměšile.

Brány pokryty jsou rezem zčernalým,

závory jich nikdy se neposunou,

marně tluče na ně ruka zbloudilá.

A lože mé vystláno je vzdechy milenek,

jež všecky jsem opustil,

neboť dávaly mi jen těla svá.