MŮJ HRAD

Nad srázy ve tmách jsem šlapával chodník

a ještě dnes možná dovedu

ledaco z toho, co kdysi jsem podnik’

pro kouzlo ženského pohledu.

Vznětlivý snadno a při všech svých vadách

osobních zájmů svých nemaje

s dobrými druhy v bojovných řadách

zvěst svobody křičel jsem do kraje.

Zdraví i rozum, co byly mi platny?

Chodil jsem s nimi dům od domu,

počtář špatný, syn marnotratný...

Své srdce však nedal jsem nikomu.

Když bázeň zkroušeně pravdy se zříká,

a z pustých polí stesk vane a chlad,

když hloupost špinavou pěnou svou stříká,

mám vždy svůj útulek, pevný svůj hrad.