MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.

Můj hrad je vysoký,

obloha k němu nedosáhne,

jen mé sny.

A hradby jeho jsou z krystalů,

jež stříbrnými nitkami protkává polední slunce,

zlatými jiskrami posypává lůna.

A nikdo ke mně nepřichází,

milostně dýchám vůni svých květů,

poslouchám jich šepotu.

Jen má sladká milenka

lehce jak vánek intimní ke mně se vznáší

paprskem půlnoční hvězdy,

a kloníme se v kalichu purpurové růže,

kryjeme se v její hedbávné dechy

a s její žhavostí zápasí krev naše.