Můj jed z Judey

Má židovko, vím, nejsem prvý,

na kterého se usmějí

tvé temné oči z podobrví,

můj sladký jede z Judey.

Krásna jak růže z Jericha jsi,

jak palma z hory Galaad.

Král Šalamoun by tvoje krásy

moh’ v Písni písní opěvat.

Mně nevadí tvé náboženství,

ty o tom přece dobře víš,

mne láká jen tvé čisté ženství.

Kdy konečně mne vyslyšíš?

Mé srdce značnou touhou hyne

a krvácí z ran mnohých již,

krev červená se z něho řine.

Ty o tom přece dobře víš.

Ó, zacel raděj rány tyto,

než moje srdce zahyne.

Cožpak ti vskutku není líto

křesťanské krve nevinné?