MŮJ KRAJ.

Nebe bledě modré, vysoké,

nepohnutě němé jako bůh.

Pod ním údolíčko hluboké.

Jeho nakloněnou plochou běží

bílá řeka jako světla pruh.

Po boku jak ovečky jí leží

stromy, keře, brčálový luh.

V roztoužených dálkách nad obzor

zvedají se hlavy modrých hor.

Za nimi až hroty věží svých

tichý Hostýn na výstrahu zdvih’.

Z lesů vystupuje šedý kouř,

jakby němý čarodějník v nich

nápoje si vařil na kotlích.

Dole vlaky rachotí jak dálná bouř.