MŮJ KRAJ.

Můj kraj – teď podivná jak říš’,

kde v bolestném vše hyne umírání!

Zem’ chorá je, a jedem dýše již,

jak slunce mátoha se k horám sklání.

Červánky truchlé lesů zlatí lem,

milence čeká alej černající.

Nad řeky hladinou – zamženým sklem –

leknínů květy svadlé jsou a snící.

V azuru luna bledá tiše plá...

Jak tvář mi tvoji, drahá, připomíná!

Zas tebe zřím, vlas temný větrem vlá,

a noc jde blíž, tak tajemná a sinná...