Můj Kristus.

Bílá vidina Krista se v duši mou snesla,

když slunce zvolna nad obzorem shasínalo,

a mlha zrůžovělá nad krajinu klesla –

když v ztichlých údolích již všechno usínalo – –

– bílá vidina Krista se v duši mou snesla!

Pane, já nechtěl v Tě věřit a nechtěl Tě znát!

Srdce mé svět mi naplnil jedem – –

Ty víš – a odpustíš! Nedáš mně sklát’!

Spásu svou vidím v Tvém přízraku bledém.

Bílá Tvá vidina v duši mou klesla!

Z Tvých rukou subtilných mi vzejde požehnání

a rány palčivé se zavrou zcela – –

Ty, Pane – při mně stůj! Večer se v noc již sklání –

O setři krvavý pot s mého čela.