Můj oumysl.

Proč pak rozlobení

Po mně tak očima točíte?

Proč hladové máte v tom zalíbení,

Když na mne v soukromnosti sočíte?

Že se týkám vaší nevědomosti!

Jáť jsem bez zlosti.

Já se s vámi potkávám

Nenadále,

A jdu svou cestou dále,

Kam mne vede; na to pozor dávám!

Kde, kdo, co jste? o to nepečuji;

Pravdy nezlehčuji.

Vás napomínám

Skrz příklady a pravidla;

Syc ničehož nepočínám,

V čemby láska ve mně byla ustydla.

Což vám prospěje zlost?

Já svou cestou kráčet budu.

Nedbám na ošklebení,

Jehož jsem spatřil víc než dost.

Ale pokud jsem bez bludu,

Mám nejsladší zalíbení

V tom, že snad se napravíte,

Když vidíte,

Kterak obhájené pravdě se daří.

Kýž se mezy vámi nezmaří!

Bylo dosti dlouhé stonání

Ode dnů nepamětných

Při vázání

Všech naších Cžeských veršů štěbetných.

Slyšeliť jsme hany dost!

Jest čas! svou ukroťte zlost!