MŮJ PŘÍTEL CUNCTATOR.

Když ze schůze jdem, on jde teprv na ni,

na vlak vždy přijde pozděj – o minutu,

když list už tisknou – sedá teprv k psaní,

rok korrekturu nechá nedotknutu,

nic nedbá, že šlak redaktora raní.

Dnes rozčilen: „Ó, vzíti na vše knutu!

X. dostal cenu. Mně patřila, páni!“

A zadal's? – „Ne. Já propásl jsem lhůtu.“