Můj první honorář.

Od staré svojí matičky

jsem dostal chudý list,

byl křivých řádků plničký,

já počal chvatně číst:

„Je pusto u nás na horách

a kratičký je den,

sníh leží stromům v korunách,

je škoda vyjít ven.

A otec musí do lesa,

by v chatce nebyl chlad,

div někdy s nůší neklesá

a mívá potom hlad.

Jak zdráva jsem, to dobře víš

a znáš tu nemoc zlou,

snad brzy v chladnou zemi již

tvou matku odnesou.

Je těžko u nás skromně žít,

a odkud na léky?

co radí kdo, chci použít,

vždyť lékař daleký...“

Mou duši těžký smutek jal

a slzou zvlhla tvář,

co měl jsem, vše jsem odeslal –

svůj první honorář. – –