Můj Ráj.

Nechť tě, kdo chce, Praho!

Ctí a schvaluje;

Nechť tě, jak chce, draho

Sobě šacuje.

Mnohý, jehož zkraje

Blesk tvůj vyvodí,

Vše, co sluchu hraje,

Chuti lahodí;

Co se bleskem lstivým

Oka dotýká,

Vše to srdcem chtivým

Valem polýká.

Ale tvých kdo sýdel

Zlých se nevzdálí,

Ten sy často křídel

Smutně popálí.

Jakž tvůj mnohé dítě,

Vkruté bouře čas,

Zvábí vzrádné sýtě

Ochechulí hlas!

Ach! tak vkvětné době

Pěkní jinoši

Utonuli vtobě,

Vmoři rozkoší.

Ej! že nejsem v Praze;

Konec rozbroji!

V kraji žiji blaze,

Tiše, vpokoji.

Mám teď zabalatky

Drahé kamení,

Slávu, zlato, statky,

Pyšná stavení.

Vzdálen Pejchy blesku,

Vmilé sprostotě,

Bezevšeho vřesku

Žiji vsamotě.

Napahorku žiji,

Kde svůj domek mám;

Tu se vnocy kryji,

Tu můj byt y chrám.

Dole uvěncuje

Tmavý horu háj:

Hora tato sluje:

Jaroslavův Ráj!

Domeček můj broubí

Kolem vokolí

Chladné, stinné loubí

Zlip a topolí.

Zloubí vsad se chodí,

Co rok poroce

Zjara kvítí rodí,

Vpodzym ovoce.

Vším, co vletní době,

Vmáje rozvití,

Srdce žádá sobě,

Tu se nasytí.

Tu se, dokud voní,

Leda nachvíli,

Zrůže krůži honí

Zrádní motýli.

Vsadě mém až mílo,

Jakby zvonky zněl,

Vře a vučí dílo

Pracovitých včel.

Ta se vkvětu kryje,

Ta lpí vmelisse,

Dokud zní, co pije,

Medu nevysse.

Zsadu pak se zskalí,

Smnohou bublinou,

Potok jasný valí

Temnou dolinou.

Vněmž, kdy slůnce svítí,

Jako perličky,

Hemží se a třpytí

Zlaté střevličky.

Zde se každou chvílí

Ptactvo ozývá,

Slavík libě kvílí,

Číže vyzývá.

Tu se jasně směje

Nebe pohodné,

Povětří y věje

Libé, lahodné.

Tu, kdy můj se koří

Rozum podvěrou,

Ctnou mé srdce hoří

Bohu ofěrou;

Bohu, co se vhlíně,

Vrůži, včlověku

Stkví, jak v Serafíně,

Zvěku dověku.

Den se mně vždy vracý,

Chvílí milostnou,

Pohodlí tu spracý

Loučím radostnou.

Ráno klestím rývy,

Kvítí zalívám,

Nebo štěpím slívy:

Takť se zabývám!

Večír, povší prácy,

Vezma harfičku,

Zavzním po Horácy

Libou písničku.

Nehrozý mi zbraní

Rozkacený dráb,

Ani zbírá daní

Ledajakýs šváb.

Čerstvé mám vždy tělo,

Čistou vžilách krev;

Nevorá mé čelo

Péče ani hněv.

Lítých nepravostí

Žravé vědomí

Nemučí svou zlostí

Mého svědomí.

Vtichém loži milý

Lahodí mi sen,

Až mne pěkný bílý

Zbudí ráno den.

Mám y od Budína,

Co se nekalí,

Lahodného vína

Soudek nemalý.

Z toho, když sy z města

Kemně vyskočí

Vojtěch nebo Besta,

Dčbán se natočí.

Tu sy připíjíme

Zhodné sklenice,

Blesk až uvidíme

Jasné dennice.

Tak den podni mine

Věk můj vradosti,

Jako voda plyne

Stále vtichosti.

Ale toho všeho,

Moha dobyti

Cýle srdce svého,

Chcy se sprostiti.

Přiď ó milý máji!

Spoj mne sjedinkou,

Poníž toužím vráji,

Spoj mne s Evinkou!

Tak chcy slavit tebe,

Sní chcy šťastně žít:

Tehdyť budu Nebe

Místo Ráje mít.