MŮJ ROV.

JEN trávu chtěl bych na svém hrobě mít,

jak v srpnu na slunečném svahu roste,

kde vůní borovic vzduch všechen syt

a doušky mateří. – A kvítí prosté

by rostlo tam jak jinde v podlesí:

stvol pomněnky a slzičky květ rudý,

trs vřesu, kručinky; co kvete všudy,

kde upomínka smrti neděsí.

A ten, kdo přijde sem k té vlně květné

velkého moře všeho zapomnění,

tu postůj; – v duši tak, jak s lesních stran

když neslyšně sem na květ motýl slétne

a perleťová křídla v slunci mění,

a kolem nepohne se ani van.