MŮJ SEN.

Ani jsem tebe neměla ráda,

byl to jen kdosi drahý, leč cizí,

mladost tvá zašlá, duše tvá mladá,

a pro tu bilo srdce mé ryzí...

Cestou mou přešla vidina sladká,

nyní tam v mlhách šedivých mizí,

a v duši mojí pohádka krátká

na konci svém jen prázdný klas sklízí!

Sen byl to jenom a přelud pouhý,

nezbylo po něm jednoho květu,

hořkostí nemám z odváté touhy

a žádné přání po novém vznětu.

V sadě již listí se stromů padá,

byla to duše, mojí tak blízká!

Já jsem tě ani neměla ráda –

jen po té duši, po té se stýská!