Můj synku...

Můj synku drahý, milený,

s tím vlasem nad len plavým,

tvářičky máš tak ruměny,

tvé tílko kypí zdravím.

Jak rád tě chovám na klíně

a hledím do tvých očí,

kde blýská to, jak v hlubině

když rybka povyskočí.

Já celý den si na poli,

mé dítě, myslím na ně;

jak tvé se nožky batolí

mi vstříc na drsné dlaně.

Já namyslím se celý den,

jak tobě zas to bude,

až budeš orat unaven

na naší roli chudé.

Leč, – co se o to starám již,

ty, synáčku můj malý;

ty svému otci nepatříš,

ty napřed patříš králi.

Však od něho-li přijdeš zdráv,

buď jak tvůj otec stále

klidný a Bohu, lidem práv

a orej o krok dále!