Můj útulek.

Můj útulek je v lůně sadu,

mně protiven je ulic ruch,

strom květnatou mi sype vnadu,

pták zvučný zpěv a vůni luh;

a z okna v dálku pohlédnu-li,

zřím pošumavských vrchů lem,

kruh vesnic, města dobrou půli

a chrámek s malým hřbitovem.

Síň má je nevelká a prostá,

leč tolik zbývá místa přec,

by vítaného skryla hosta,

když přijde v zpěvákovu klec;

skříň temná různé knihy svírá,

čásť kryje sedadla, čásť zem,

a za lipou, jež v okno zírá,

skryt chrámek s malým hřbitovem.

V kraj okna, ze květníku zdola

list bujný pnivý svlačec zved,

snad úsměv oblohy jej volá

či pták, jenž římsy na kraj sed

a prostoduchou píseň zpívá

všem známou, přece milou všem,

jíž zapomíná duše snivá

i chrámku s malým hřbitovem.

Nad stolkem z krásných mládí časů

s oteckou matčina je tvář,

mne tíží padlý sníh těch vlasů

a pálí pohledů těch zář;

já nedočkám let takých dobu,

mne žití záhy stihlo zlem,

a ke dvojímu volá hrobu

ten chrámek s malým hřbitovem.

Hle v koutku tam – ó blahé chvíle,

jak líbezný je ten váš vděk –

na Jungmannově arcidíle

mé Lily bílý králíček;

kol hrdla na stužici rudé

se houpá zvonek tam a sem,

by dítku zněl; mne zníti bude

ten s chrámku s malým hřbitovem. –

S tou síňkou srostla duše zcela;

sem nezabloudí lestný klam;

a z perel ňádra, z květu čela

těm děkuji v ní besedám,

zde všecko upraveno vděkem:

když srdce bolí, přehnu sem,

kde s květinami kyne lékem

i chrámek s malým hřbitovem.

Ty květiny, ó jak mne blaží,

květ každý jeden z přátel mých,

buď objal jsem je někde paží,

buď v ústret vyšly srdci z knih;

jsem šťasten těchto květů pelem,

ač nevelký jich milý tém;

tak zapomínám zdumán čelem

i chrámku s malým hřbitovem.

Když se ženou si pohovořím,

v ten úkryt sedna sám a sám

zde svoje drobné světy tvořím

a Lile zpívám je a vám;

i jásám, když se za mnou točí

můj skvost a sladkým žvatlá rtem,

že nezřím pro perly mdlých očí

ni chrámku s malým hřbitovem.

Hruď jednoho však přání tají:

kéž vzejde růží Lilin svět,

v níž rosou hvězdy plápolají

a duhy lesk je rozechvět;

pak vím, že v blaha upomínce

jak anděl klekne na tu zem,

kde v temné pohostí mne síňce

ten chrámek s malým hřbitovem.