Můj zhled na Cžeský pluk.

Jak se sylný krok rozlíhá!

Jak se s Cžeských polí sbíhá

Na Karlova volání!

Jak udatnost z tváře hoří,

Kteráž se Francovi koří

Pro své vlasti zastání.

Jak cýtějí svou důstojnost,

Že na bujnou jdou odbojnost!

Jak svou matku milují!

Tu Knížata! tu měšťácy!

Tu Hrabata! tu sedlácy!

Se s Rytíři spojují!

Tam synové umělosti

Od bratrské zmužilosti

Jatí k pluku se ženou!

Každý Cžesky sy počíná,

Hrdinsky sy připomíná,

Že zbujníky zaženou!

Lev řve hněvem rozpáleným

Proti škůdcům pokáleným

Krví a nepravostmi.

Orel vážně nad nim letí

V tom spojeném předsevzetí,

By mu přispěl mocnostmi.

Pluk jde. Karel mžikem káže,

Jak šik má jít sylné stráže

Na pomezý zděšené.

Staray s plukem se usmívá,

Že smrt se lstí naň se dívá,

Na hrdiny vznešené!

Jako bouřka od východu,

Jenž v vnitřnostech nese škodu

S krupobitím a bleskem,

Mládež hrdin, ta výborná!

K opatření vlasti svorná,

Na pomezý jest Cžeském.

Jako oblak březý hromem

V horách leží, potom honem

Letí, houká a pálí,

Tak pluk k bitvě odpočívá,

Lvovým okem tam se dívá,

Kde se ránou vychválí.

Nač Frankové pracujete?

Zase do Cžech harcujete? –

Hrdin nepodmáníte!

Chtějíť svattost své koruny,

Když vy troskotáte trůny,

A svět bídou raníte.

Jich nestraší smrtedlnost!

Majíť otců cytedlnost,

A umějí umírat!

Tak bojují, jako lvové!

Neustupní jsou Cžechové

Chtíc vlast bídě vydírat.

Nevhodíte jha tyranství

Své svobody a měšťanství

Na krk Cžecha moudrého,

On sy to jho zošklivuje,

Jen svobodu svou miluje

Z králování dobrého.

Tu čest jménu svému staví!

Oslavil ho! a oslaví

Před očima Teutonů!

Tu památku klade sobě

V nejpamatenější době

Od všech vaších zákonů.

Vy se na lest spoleháte

A na sýlu, kterouž máte

Z všeobecné loupeže? –

Cžech lest hodně zavrhuje,

Sýly té se nestrachuje

S sýlou zbrojné mládeže!

Ta zmužile vstříč vám kráčí,

Jak to Karla slovo ráčí,

Jak Franc tomu se nadál.

Bojovíště kdož obsadí? –

Mírnost Cžeská to vám radí:

„Jděte od pomezý dál!“

Jděte propujčeným krokem,

Ať zas nemusýte skokem

Přes své hrobky na blízku! –

Vidíte ji, kterak vstává,

A výstrahu přísnou dává,

Smrt vidíte u Písku?*)