Můj život s tebou podobal se knize,

Můj život s tebou podobal se knize,

slov krásných unášel nás, citů spád,

až náhle stránka jedna zřela cize

nám v ústrety jak ten, kdo nemá rád

náš pohled zvídavý. Tak rozevřena

zůstala kniha... Vítr příhod vál,

chtěl stránku obrátit, než přetížena

jak byla by, na stejném místě dál

se rozvírala. – Ruku laskavou

teď hledám, na knize by spočinula

jak na víčkách, jež klesly únavou –

a ničím, co v ní psáno, nepohnula.