MŮJ ŽIVOT.

Jabloni, plna květů bílých

a zpěvu tvoje ratolest –

já chud pod tebou, moje srdce

to nemocno a smutno jest.

Mně též kdys mladé jaro přálo

a já byl blažen tvojí hrou:

dul vánek v list a ty jsi třásla

ty bílé květy v kadeř mou...

Pryč jaro mé, tys sestarala,

ač v koruně zní píseň dál;

však květ tvůj nepřines mi štěstí –

je vichr s listem odevál...

Můj život teď?... na hrobě dívka

oděna v řásný smutku šat –

jí nad hlavou červánky bledé

pozvolna plují na západ...