Můj život.

Můj život pozemský byl smutný, zapjatý,

však můj duch blouznivý byl vždycky světlý, smělý,

a jeho perutě ku vzletu rozpjaty

pod lunou nachovou unyle zrůžověly.

Já lásky nepoznal! Můj otec bohatý

a matka nemocná nad mojim tělem bděli,

já plakal, umíral, jak dřišťál rozťátý,

a všechny síly mé pomalu odumřely.

A jak jsem býval dřív před lety mlád a statný,

tak nyní skláněl jsem svou rozpoltěnou hlavu,

a větry truchlivé v mých větvích písně lkaly.

Teď ležím v příkopu mdlý, trouchnivý a špatný,

mé svěží lupeny mi divé vichry vzaly:

A kolem beder svých už cítím růsti trávu.