Mumie.

Už tomu dávno. Mumii jsem viděl.

Kdo byl to, nevím sám. Prý jakýs král –

na břehu Nilu byla jeho říše,

pod palmami snad jeho palác stál.

I jméno řekli. Zapomněl jsem je už,

nu, brachu, však moc trochu bylo vás

a zajímáte už jen odborníka

a kšeftařům jste padli na pospas.

Snad byl jsi dobrý, zlý snad, kdo to ví dnes,

snad vznešené sny táhly hlavou tvou

a básníkem byls’, snad jen požívačem,

snad obrem vůle, snad jen mátohou.

Kde poddaní tví, kde tvá četná vojska?

Ve které době v prach se rozpadli?

Znals’ ještě Židy? Zlá to byla cháska,

i náboženství vaše vykradli.

A nač jsi zemřel? V boji ránu dostals’,

či zabila tě jakás nemoc zlá?

Byls’ komus v cestě? Jedu podali ti,

či v štěstí tvoje léta utekla?

Byls králem, brachu. Jinak bys tu nebyl.

Co z veškeré té slávy zbylo ti?

Je hořký los být zvědavcům dán v pospas,

co nedají ti klidně setleti!