Mundus.

Práh domu hlídá hrubý krčmář zlostný

a na poutníky hněvným slovem hřeší,

jimž na paty i běsný pes se věší.

V sluch bodají té tvrdé řeči ostny.

Jde Maria a v průvod Josef cnostný,

ctné Panny smutek smutný vlídně těší,

že uvede je Bůh sám pod přístřeší,

než zatemní se večer nelítostný.

A nápis „Mundus“ hospody je štítem.

Ven z hluku bludní v samotu se berou,

kde v brzku hvězda nad jich vzejde skrytem...

Nač klepat, svět by od svých štval tě prahů?

Ó duše, zavři v snů se jeskyň šerou

a míru hvězda tichá vzplá ti k blahu!