Můra.

Můra u večer se vloudila

Do příbytku lidského;

Ve tmavém se koutku ukryla.

Aj, tu vidí cosi lesklého –

„Co to?“ na mysli přemítá,

Snažně kolem toho lítá.

„Jaká to krásota!

Jaká to jasnota!“

Chvátá do lesku toho milého,

Požiti chce jasna toho přelibého –

V oheň vlítne –

Mrtva slítne.

Vězte, že co krásné nám se zdá,

Často záhubu jen v sobě má!