MŮRA.

Naši Anku trápí žaly:

Kam jste mně to odestlali?

Nelehnu si na vzdory

do té naší komory!

Já budu spát na pavlači,

v komoře mě můra tlačí.

Na pavlač jí ustlali,

spáti ji tam nechali.

Přišel táta, přišla máma,

naše Anka není sama –

jaké je to vidění:

je to můra neb není?

Jak je můra uviděla,

pojednou chvat velký měla,

s pavlače skočila,

nožku sobě zlomila.

Jaká je to divná můra?

Ach to bude těžká kúra!

Je to hoch sousedů,

k Hořičkám s ním pojedu.

Na pavlači u zahrady

létají tam můry všady,

a jak táta jde s mámou,

tak si nožky polámou.